Rozhovor s Charlotte Butterfieldovou

Rozhovor překladatelky Barbory Kaplánkové s Charlotte Butterfieldovou, autorkou knihy Zítra touhle dobou (By This Time Tomorrow)

Jak jste přišla na nápad psát o cestování v čase a proč právě na lavičce při západu slunce? Tak, že se posadíte na lavičku a budete pozorovat západ slunce? 

Východy a západy slunce jsem vždycky milovala. Nejen proto, že jsou krásné, ale také pro ten pocit, že den končí nebo začíná nový. Když jsem potřebovala pro Jess najít způsob, jak by se mohla kdykoli vrátit do své minulosti, pozorování západu slunce byl jeden z mých prvních nápadů. 

Je ve vaší knize nějaká postava, u které jste si literární ztvárnění obzvlášť užívala? 

Jako máma tří dětí – z toho dvou dospívajících – přiznávám, že nejvíc mě bavilo psát o rodinných interakcích. Baví mě zkoumat dynamiku vztahů mezi matkou a dítětem, ale musím dodat, že žádné z mých dětí naštěstí není tak problémové jako Molly a Liam, nebo alespoň zatím ne! Dialogy mezi Jess a jejím manželem Fergusem byly také moc příjemné. Jsem sama vdaná už milion let, takže snaha zachytit nuance dlouhodobého partnerství mě opravdu bavila. 

Zažila jste někdy něco nadpřirozeného? 

Jsem duchovně zaměřená, pokud jde o paranormální jevy, mám rozhodně otevřenou mysl. Vyrůstala jsem na tři sta let starém statku, a rodiče se mi později svěřili, že jsme se z toho domu odstěhovali proto, že se tam pořád děly zvláštní věci, které si nedovedli vysvětlit. Pokoj jsem měla na staré půdě, zbožňovala jsem ji!  

Je nějaká část příběhu založená na vašich vlastních zkušenostech?

Myslím, že každé ženě, co má děti, starší rodiče, vlastní kariéru nebo dlouhodobý partnerský vztah budou v románu některé věci povědomé. Mě se týkají všechny čtyři vyjmenované okolnosti, takže nemohu popřít, že jsem při psaní tohoto příběhu nemusela hledat inspiraci moc daleko! 

Měla jste celý příběh už připravený v hlavě, než jste začala psát? 

U nás v rodině máme takové rčení: „Vyjdi ze dveří, vrať se a zkus to znovu.“ Používá se, když je někdo obzvlášť protivný, a někde tam se začal rodit tenhle příběh. Co kdyby to bylo opravdu takhle snadné, že by se předešlý okamžik vymazal a vy ho mohli jednoduše prožít znovu? Nebylo by to skvělé? Ale jakou byste za to museli zaplatit cenu? A tehdy se vlastně začala kniha psát sama. Neplánuju si předem každou kapitolu, ale mám představu o významných momentech v ději a obvykle i poměrně přesnou představu o konci. 

Věříte na osud? 

Věřím v tom, že je třeba tvrdě pracovat a sám se postarat o své štěstí, ale věřím i v to, že se věci nedějí bez důvodu a nakonec se vždycky vyřeší tak, jak mají. Přihodilo se mi tolik věcí, že mi přijde nepravděpodobné, aby to byla jenom náhoda. Svůj první román Me, You and Tiramisu jsem napsala, když jsem žila v Dubaji. Jeho první věta zní: „Osud je měl oba zavést do Říma.“ Netušila jsem, že se za dva roky kvůli manželově práci přestěhuju do Itálie a budu tam žít čtyři roky. Pes v mé druhé knize Crazy Little Thing Called Love se jmenoval Coco a o tři roky později jsme si v Itálii vzali z útulku psa, který se jmenoval Coco. Jsou to zvláštní, ale rozkošné náhody! Zamlouvá se mi myšlenka, že velké věci jsou nám předurčené, ale máme možnost běh našich životů změnit, pokud budeme chtít. 

Máte ráda ostrovy?

Děj tohoto románu jsem zasadila na maličký ostrov, protože jsem chtěla využít motiv života semknuté komunity, jakou ve městech najdete jen zřídka. To, jak se lidé starají jeden o druhého a jak se mnohem snadněji než v anonymní metropoli navazují přátelství. V druhém plánu mi to také umožnilo prozkoumat problémy, se kterými se lidé žijící na ostrově potýkají – čekání na zásilky, omezený přístup na pevninu a samozřejmě i složitou logistiku, které Jess čelí pokaždé, když se musí vrátit po své návštěvě v minulosti. 

Připravujete teď nějakou novou knihu?

Ano, už v březnu mi vyjde nová kniha, jmenuje se You Get That From Me a věnuje se mezigeneračními vztahy tří žen, které žijí v jednom domě: babičky, matky a dcery. Hlavní roli v ní hrají lži, které říkáme sobě i svým blízkým a které se pak stávají součástí našich příběhů, takže nakonec ani nevíme, kde lež konči a kde začíná pravda.