Proces s Oscarem Wildem

Kniha zachycující celý soudní proces s Oscarem Wildem z konce 19. století. Tento originální přepis včetně zápisů ze soudní síně a korespondence dal dohromady Merlin Holland, vnuk slavného spisovatele, který na celý případ nahlíží z dnešního pohledu.

Oscar Wilde roku 1895 zažaloval lorda Queensberryho, s jehož synem udržoval velmi „přátelský“ vztah, za urážku na cti, když jím byl veřejně označen za sodomitu. Wilde byl v té době již velice slavný a jeho divadelní hry se těšily velké oblibě. Nejspíše zaslepen svým úspěchem a přesvědčen o své bezúhonnosti podal žalobu, aniž by domyslel důsledky. Ne světlo totiž vypluly jisté skutečnosti, díky kterým nabral soudní proces nečekaný obrat.

Čtenář se v počátku procesu seznamuje s Wildeovými názory na umění a jeho životními postoji. Před soudem vystupoval sebevědomě, hýřil svými bonmoty a proslulým humorem. Jelikož byl však obhájce lorda Queensberryho velice schopný, dokázal celý proces obrátit proti žalobci. Poukázal na některé pasáže z Wildeovy knihy Obraz Doriana Graye a další jeho text, který se objevil v nechvalně proslulém plátku. Když jsem před více než dvaceti lety četl Obraz Doriana Graye, vůbec jsem netušil, jak kontroverzní dílo to ve své době bylo.

Ani fakt, že se Wilde rád obklopoval společností velmi mladých mužů a soudu předložené dopisy adresované Alfredu Douglasovi, což byl syn lorda Queensberryho a údajný Wildeův milenec, mu moc sympatií u poroty nezajistilo a Wilde možná v té chvíli zalitoval, že nenechal celou záležitost plavat. Queensberry byl nakonec prohlášen za nevinného a otevřel se nový proces, kdy na lavici obžalovaných spočinul známý literát. Od toho se pokrytecká londýnská smetánka zcela odvrátila a byl odsouzen za přečin proti mravopočestnosti na dva roky vězení a nucených prací. Zemřel na meningitidu v chudobě a podlomeným zdravím dva roky po svém propuštění.

Kniha je určena pro všechny, kdo by se chtěli dozvědět něco více o dramatickém konci tohoto literárního velikána a rádi sledují soudní procesy.

Na závěr jedna Wildeova citace, kterou u soudu hájil své nejznámější dílo, jež bylo po svém vydání pro zachycení uměleckých pohnutek dekadence a homosexuality mnohými odsuzováno a dnes je považováno za jeden z pilířů moderní literatury:

„Každý člověk vidí v Dorianu Grayovi svůj vlastní hřích. Jaké jsou hříchy Doriana Graye, neví nikdo. Ten, kdo je nalézá, je tam vnáší sám.“